Žádný bitcoin, žádná pračka. Aktéři kryptoměnové kauzy v novém dějství diváky překvapují
Představení, na které jsme čekali od srpna loňského roku. Tragikomedie, která je jen nabitějším pokračováním loňského počinu s novou hlavní postavou a také několika epizodními výstupy starých známých tváří. Inscenace s názvem Bitcoinová fraška: Hašteření o audity je zatím výborným pokračováním předpokládané vícedílné série. Je jen smutné, že o pozornost nadšených diváků musí bojovat s velice úspěšnou show Vládní fracci versus hlava státu. Přečtěte si naši recenzi, ale varujeme, obsahuje spoilery.
Celé dějství nynější podívané se zaměřuje na (ex)ministry spravedlnosti. Hlavní postavy reprízují Pavel Blažek a Eva Decroix. Poslední inscenaci skončili otevřeným koncem. Decroix se při něm částečně vymanila ze stranické soudržnosti poté, co Blažek po původním sypání si popele na hlavu, že při přijetí bitcoinů byl naivní, začal tvrdit, že k dobrání se výsledků trestního řízení a zabavení kryptoměn byl dar podstatný. Připomenu svou oblíbenou repliku Decroix: „Hele, Pavle, nechtěl bys nás, aspoň z nějaké elementární právní či politické kolegiality, ušetřit názorů, jak je to všechno úplně v pohodě? Je to celé od začátku úplně blbě a tahle moudra jsou teď ministerstvu fakt platná jak mrtvýmu zimník!“
Představení ale nyní začíná s časovým odstupem a vtáhne přímo do děje tiskovou konferencí nového ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce, který je z jiné politické partaje než naši protagonisté. Při výstupu mu asistuje neočekávaná ikona, která se mihla i v prequelu: Alena Schillerová. Ta má sice plusové body za prohlášení o nepotismu rodiny Bendových (které pozorný divák samozřejmě už dávno zná), ale větším dějovým zvratem je Tejcovo prohlášení o podání trestního oznámení na základě interního auditu kvůli podezření z porušení povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci úřední osoby. Bohužel si diváci musí počkat na odhalení, kdo je údajným viníkem, protože v tomto díle se to nedozví.
Každopádně toto oznámení samozřejmě rozpoutá následující linku příběhu. Decroix pochopitelně nemá z takového počínání radost. I když Tejc neřekne, na koho chce podávat trestní oznámení, což i sama Decroix několikrát zopakuje, vztáhne si to částečně na sebe. „Jestli poškodí mě, já to unesu, já jsem zvyklá. Od okamžiku, kdy jsem vstoupila na ministerstvo spravedlnosti, jsem předpokládala, že dostane-li se k moci hnutí ANO, tak bude mít nutnou potřebu mě kriminalizovat. Ale komu tím škodí nejvíc? Všem těm poctivým lidem, kteří pracují na tom ministerstvu,“ je další z výrazných částí pověstných monologů Decroix. Výborné je, že tvůrci se nadále drží charakteristik postav, kdy Decroix není příliš vážnou političkou, a naopak se snaží svými gesty a způsobem vyjadřování přiblížit normálnímu lidu. Konzistenci velice oceňuji.
Nejdůležitější dějovou linkou se následně stává otázka auditů, jak ostatně název napovídá. Diváci si mohou pamatovat, že v minulém díle byl velice důležitý externí audit, který Decroix ve svém krátkém působení v roli ministryně spravedlnosti zadala. Zveřejněny byly ovšem pouze závěry první části, i tak ale Decroix vyzývá Tejce, ať ten svůj interní zveřejní. To je pochopitelně překvapivé, někdo by to mohl označit i za pokrytecké.
Naštěstí právě v tu chvíli se blýskne Blažek, který dosud jen mezi řečí zopakoval, že darovací smlouva je uzavřena v souladu s právem a úřady zatím autoritativně nezkonstatovaly, že bitcoiny jsou právně vadné („Tudíž nejsou.“).
„Eva Decroix vyzvala ministra Tejce ke zveřejnění auditu, aby se k němu mohla vyjádřit. Fajn. A já vyzývám ji, aby totéž učinila s tzv. auditem z doby ministrování jejího, neboť bych chtěl mít po 8 měsících (!) od medializace jeho „závěrů“ konečně právo na to samé. Zvlášť když se toto její „dílo“ dotklo mnoha osob a zjevně opomenulo odpovědi na opravdu zásadní otázky, jež (záměrně?) ani nebyly položeny, a za nemalé státní peníze hlavně opapouškovalo to, co se již (i nepravdivě) psalo v médiích. Bylo a je nefér úmyslně znemožnit veřejně osočeným řádnou veřejnou repliku, souhlasím. Na Tejce si ovšem zrovna Decroix stěžuje falešně. Kafkovský způsob vinění jiných s upřením možnosti seznámit se s „obsahem obvinění“ a argumentačně se bránit vymyslela a zavedla ona sama. S pro ni typicky „upřímným“ úsměvem do tváří bezbranně „obviněných“ k tomu, je asi nejdůležitější částí tohoto představení.
Dala totiž prostor k další interakci mezi dvěma charaktery, které na sebe nejspíše záměrně většinou nereagují. A vždy stojí za to, je to vlastně má nejoblíbenější část této série. „Pavle, celý život jsi bojoval proti únikům z trestních spisů, teď chceš, abych ti jeden zařídila? Ne! Tvoje tweety jen potvrzují správnost mého postupu. Nikoho jsem jako ministryně neobvinila, nikoho jsem nekryla. Těžký skousnout pro Tebe i pro ANO. Že tě dodneška netrápí, kolik lidí jsi poškodil, a střílíš furt dál slepejma, mi hlava nebere. PS. Závěry auditu máš na X ministerstva, můžeš komentovat tam.“
Nebudu lhát, nepochopila jsem, kde Blažek Decroix žádal o zveřejnění trestního spisu, ale třeba je to linka, která bude vysvětlena v nějakém dalším dějství. Spor mezi Blažkem a jeho bývalou stranou není tolik probádaný a je spíše v náznacích. A to je nejvíce cítit na: „Evo, píšeš o něčem dost jiném než já, ale to nevadí. Ať si každý udělá názor sám. Včetně toho o nás dvou.“
Je sice k podivu, proč autoři hry stále postavu Blažka udržují, protože vesměs podobné archetypy politiků se po podobných skandálech z veřejného prostoru stáhnou. Je ale vidět ambice, která samozřejmě udržuje diváka v napětí, kdy do děje opět vstoupí.
Po této výměně nastupuje další ikonický politik, kterého jsem osobně nečekala a podle ohlasů dalších návštěvníků ani oni. Pavel Novotný! Ano, bývalý starosta Řeporyj! Jeho účast není dlouhá, ale výstižná: „Ježíši, stačí oba!“ Zdá se, že i sami autoři tohoto představení jsou si vědomi, že se příběh začal stáčet do absurdit a trocha situačního humoru je potřeba.
Bohužel ministr Tejc opětovně přichází na scénu až v posledním dějství. I když jeho postavu mohou lidé znát z předchozích inscenací jako Lánský puč z roku 2013 či Opuštění ČSSD Titaniku z roku 2017, zpět na výsluní se po několikaleté pauze dostal až loni. Mladší diváci ho tak teprve nyní poznávají. Výborným závěrem je tak střet v pořadu 360° Primy CNN mezi Decroix a Tejcem, který se ohání slovy Blažka o tom, že sama závěry svého auditu nezveřejnila. Pozoruhodnou součástí scénaře je tato výměna:
Decroix: „Za mého působení se tam žádný trestný čin nestal ani žádné okolnosti, které by vedly k pochybnostem.“
Tejc: „To se staly.“
Decroix: „Jestli jediná věc, kterou považujete za nesprávnou, je, že si stát objedná právní stanoviska, a máte pocit, že byla příliš drahá, přičemž z nich nyní sám čerpáte, a umožnila kauzu vyřešit, tak opravdu vážně pochybuju, že můžete být ministrem spravedlnosti.“
Tejc: „Staly se věci, které jsou opravdu podezřelé a kterými se musí podle mého názoru zabývat policie. Neviním vás z toho, že jste vynaložila osm miliónů korun na právní posudky a audit, že by to byl trestný čin. Jsem přesvědčen, že jste je utratila zbytečně v takové výši.“
Zdá se tedy, že v dalším dějství přišel dobrý protivník Evy Decroix, který zajistí, že nás tato série bude ještě dlouho bavit. Dávám sedm z deseti, protože věřím, že je stále prostor pro zlepšování, a navíc děj má příliš mnoho linek, které zatím nejsou u konce. A člověk nikdy neví, kdy se autoři rozhodnou některé nedokončit, což divák samozřejmě nechce. Netrpělivě tedy vyhlížím pokračování.
